Maria kráčí do hor za příbuznou Alžbětou. Chce jí pomoci v čase jejího těhotenství. Navařit, uklidit, dojít pro vodu, vyprat… Můžeme se domýšlet, jakým způsobem jí pomáhá. Lukášovo evangelium zmiňuje pouze jejich setkání, pozdravy a následně Mariin chvalozpěv. To ostatní, co se v Zachariášově domě dělo, evangelista shrne jen do pár slov: Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. (Lk 1,56)
Ať nám skutek neuteče! Vždyť právě za skutky milosrdenství (i když nejen za ně) je slíbena Boží odměna. V podobenství o posledním soudu se Ježíš ztotožňuje s trpícími a potřebnými a ukazuje, že když pomáháme člověku v nouzi a strádání, sloužíme tak jemu samotnému: Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně. (Mt 25,35-36) K těmto skutkům lásky máme denně mnoho příležitostí. Jen potřebujeme být pozorní. Hned uvidíme, že naši zestárlí rodiče potřebují nakoupit či někam zavézt, že náš ovdovělý soused je osamělý, že si někdo neví rady v nějakých technických záležitostech… A když k této pozornosti připojíme ochotu a dobrou vůli, začínáme se podobat té, která se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. (Lk 1,39) Ať nám skutek neuteče, ať příležitost ke skutkům milosrdenství nepromarníme!
Matko milosrdenství, Maria, oroduj za nás!